Piatra Craiului je nenápadné, nevysoké a celkově „malé“ pohoříčko.
Tvoří ho všeho všudy jeden hřeben (spíš hřebínek). Moc turistů se do něj nevypraví. A přitom je tak krásné!
Řadíte se k horomilům? Pokud chcete navštívit něco zvláštního, vydejte se do rumunského Piatra Craiului. Vlakem se dostanete skoro až na místo, kde začíná značená cesta vedoucí na hřebenovku.
Jak už to tak v Rumunsku bývá, budete cestovat překrásnou polodivokou krajinou. Hlavní nástupy na hřebenovku jsou dva, každý na jednom konci. Volným tempem přejdete celé „pohoří“ za dva dny, další den zabere sestup. Pro lapače výškových metrů nic moc, ale pro nás romantiky ‒ fantazie!
Když máte štěstí na počasí, budete tu asi jako u vytržení.Tohle pohoříčko je totiž tvořené vápencem, ale pozor: bílým, růžově žilkovaným vápencem! Jakmile na něj zasvítí slunce, září a leskne se, někde čistě bíle, někde sytě růžově, někde jen něžně, bleďounce…
Piatra Craiului má však i druhou tvář: Hřebenovka je místy hodně úzká; když se podíváte vlevo, vidíte tam sráz hluboký půl druhého kilometru, když vpravo, je tam hloubka ještě trochu větší. Celé pohoří totiž vystupuje z rovinaté krajiny naprosto náhle, bez jakéhokoli předhůří.
Zmíněný kontrast něžné barvy a nebezpečných strmých srázů ještě více vynikne, když se nahoře dostanete do deště nebo i jen do mlhy či do mraku: Všechna ta něžná růžová nádhera se rázem změní v smrtelně nebezpečné „skluzavky“, a když se nepokoříte a nezůstanete patřičně dlouhou dobu prostě sedět na místě, říkáte si o pěkný malér.
Co ještě? Není tam voda, musíte si ji prostě na ty dva dny nést. Zato jsou tam ovce, vlci a medvědi.
Kdo nevěří, ať tam běží. (A kdo věří, ať tam běží tím spíš, stojí to za to.)
Autor: Eva Musilová n. v. k.
